Moje odysea, nikoliv však od bran trojských

TÝDEN.CZ

19. 6. 2019
Rubrika: Co se jinam nevešlo

Bizarní Sokratův svět

Autor: Alois Okratek

25.10.2012 17:38

II. Před rokem jsem znovu navštívil klášter Paleokastritsa, ale bohužel, moudrého mnicha Sokrata už povolal pastýř nejvyšší k sobě. Je tedy dnes obtížné, ne-li nemožné, posoudit které z myšlenek uveřejněných pod Sokratovým jménem na webových stránkách http://qarton.sweb.cz jsou jeho původní a co přidal, nebo upravil (k obrazu svému) můj dávný, „ztracený“ fyzik- kamarád.V každém případě je to bizarní čtení pro hloubavé povahy. Hele, lidi, přemýšleli jste někdy nad tím, jak se vlastně šíří světlo? Já, ještě než jsem se začetl do Sokrata, vlastně taky nikdy. Nad čím taky přemýšlet? Prostě k nám takňák prázdným prostorem přilétají světelné fotony a to zřejmě velice rychle, když je nejde pozorovat. No jo, ale když ono prý to světlo má pro svoji každou barvu jinou vlnovou délku. Jasně, vím, že celá fyzika 19. století je na tom založena. Např. známá lámavost světla na rozhraní dvou optických prostředí, na níž je vybudována Fressnelova optika, tu lze celkem snadno vysvětlit jako průchod světelného vlnění tím rozhraním. Ovšem aby se něco vlnilo, vážení, k tomu musí existovat nějaké pružné materiální prostředí schopné cyklicky měnit svoji hustotu, nebo tvar. Jenomže, dovedete si přátelé představit, že by se v úplně prázdném prostoru mohlo něco vlnit! Já tedy ne! No, představit si fotony jako nějaké rychlé, mrňavé „střely“ prolétávající prázdným prostorem to by ještě šlo, ale střely které se nějak vlní, to je i na mě moc. Mnich Sokrates, stejně jako mnozí éteristi před ním, tvrdili, že celý vesmírný prostor je něčím materiálním (světlovodivým) zcela vyplněn. Stejného názoru byl např. i fyzik R.A. Aronov, který někdy v roce 1958 napsal: „ .. vakuum není vlastně úplně prázdným prostorem, nýbrž je to jistá forma hmoty, existující v prostoru“. Stejně tak o návrat k diskrétní struktuře éteru kdysi vážně uvažoval i sám veliký P. A. Dirac. Jenže ani on obec fyziků svojí autoritou nepřesvědčil; Einsteinova bezéterová relativita už byla všeobecně přijata jako hlavní ideologie fyziky. Fyziky neodradily ani svérázné a veskrze komické paradoxy, které provázely a dosud provázejí interpretaci Einsteinovy Speciální relativity Ani já nejsem ideou klasického éteru nijak nadšen. Nedovedu si dost dobře představit jak se my lidé tím něčím materiálním, tedy hmotným, prodíráme (Každý větší kopec už mě zadýchá a ještě se tak něčím prodírat). Jenže ten jónský mnich to asi viděl jinak: prý se tím kvartonovým prostorem pohybujem asi tak, jako u dna odpařované bublinky v hrnci s vařící vodou. Ačkoliv jsou to jen lehounké chomáčky páry, mnohem hustší vodou lehce, bez odporu, procházejí. Takhle přímo to sice Sokrates ve výše uvedených webových stránkách zrovna neříká; to jsem si odvodil sám. On sám to „svádí“ na jakousi organickou symbiózu primárních částic hmoty, které nazývá vakanty, s excitovanými prvky vakua - kvartony. Ano, kvartony jako diskretní stavební prvky vakua, to je ta Sokratova totální výplň prostoru.(Frank Wilczek pro tuto výplň používá termín Grid.) Sokrates v této symbióze vakantů a na ně excitací vázaných kvartonů vidí základní princip pohybu vakuem, který odlišuje jeho kvartonový model vakua, KMV, ode všech známých éterových hypotéz i té moderní, Wilczekově.. Jeho skutečně elementární částice (je jich jen 6), jsou vytvořeny z jednotlivých složek, dílčích součástí těch jeho kvartonů, které se jako pružné elektrodynamické deformace struktury prostorové množiny kvartonů tímto prostředím pohybují asi jako ty moje bublinky vodou. Já jsem to takhle jednoduše pochopil i když vím, že Sokrates to interpretuje přesněji a poněkud jinak.Má na to svoji systemizaci pro všechny známé elementární částice. I když mnohé z nich, především ty ultrakrátkodobě existující, nepovažuje za elementární. Jsou prý to jen metastabilní stavy, tj. přechodové rezonance mezi těmi stabilními formami částic. Sokratův, jakkoliv bizarní, vesmír mi připadá průzračnější, kauzálnější a především polopatičtější. Postrádá nelogičnosti až mysterióznosti á la virtuály, které oficiální fyzika časem nakupila v zájmu sebezáchovy. Sokrates hned v úvodu vcelku zajímavě, prezentuje fyzikální podstatu ‚posuvného proudu‘ i podstatu elektrostatického pole vůbec. Předpokládám, že už jste mnozí někdy něco slyšeli o termínu z elektrotechniky- posuvný proud. Jestli ne, tak se chutě začtěte do Sokrata stejně jako já. I pro mne byl ten termín španělskou vesnicí, neřkuli, kitajskoj gramotoj. Sokratés ovšem trvá na tom, že sám fenomén posuvný proud představuje 1. pádný experimentální důkaz existence reálné materiální výplně prostoru. A páni fyzikové to nepochopili! Na to jsem teda zíral. Má to ovšem svoji logiku: objeví-li se někde proměnné magnetické pole je to nepochybný důkaz, že ve stejném prostoru souběžně došlo k pohybům elektrických nábojů; a naopak. Takže i ve vakuu, mezi deskami kondenzátoru kde kdysi fyzikové objevili měřitelné magnetické pole, zjevně došlo k časově proměnnému pohybu nábojů a tento ‚prázdný prostor‘ tedy není vůbec prázdný, protože nositely nábojů jsou vždycky materiální objekty. Poněkud odlišně na věc nahlíží např. moskevský profesor Rydnik, jehož názory Sokrates s potěšením „cupuje“. Ten by nejraději v okolí každého elektrického náboje hýbal s celým kladně, nebo záporně nabitým prostorem. Pane jo, ten má představivost! Kdo ten monolitní prostor takhle nabíjí to nám ovšem profesor Rydnik nepoví. I o tom nám Sokrates zajímavě píše a o mnohém jiném. Byl jistě nevšední, skromnou a hloubavou postavou. Čest jeho památce.
Přílohy ke článku

Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  10

Diskuze

Alois Okratek

V mém blogu chci se ještě jednou "prohrábnout" peripetiemi svého často pohnutého života
skenovat0011.jpg
Oblíbenost autora: 7.79

O autorovi

Od útlého dětství mne pohltila fyzika a vše co s fyzikou souvisí. Mnohem později se přidalo i zahrádkářství. Ale to se s fyzikou nevylučuje; nad záhony se dobře přemýšlí

Kalendář

<<   červen 2019

PoÚtStČtSoNe
     12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930